October 21, 2016

April 17, 2016

April 13, 2016

Please reload

Nejnovější příspěvky

Počtení na prázdniny aneb mé zamilované postapokalyptické knížky

April 22, 2016

Jednoho dne před mnoha lety jsem přišla za mamkou a řekla jí: "Mami, co táta rád četl?" Mamka se na mě podívala, zvedla se z křesla a přešla k naší veliké knihovně v hale. Chvíli se do ní dívala, občas uklonila hlavu nalevo, na pravo, rukou si podmírala bradu a pak neomylně začala vytahovat knížky. Asi jako každé dítě, které nemělo tu možnost vyrůstat s tátou, jsem toužila ho poznat. Vědět, kdo byl, co měl rád a zjistit, jestli se mi to taky líbí. Mamka tehdy vytáhla několik knih, mezi kterými byl častým autorem Woody Allen. Ty další však, jak jsem zjistila později, měly poněkud odlišnou tématiku, ale všechny jsem si zamilovala!

 

Až nedávno jsem si uvědomila, že to byly příběhy, které velmi silně ovlivnily moje smýšlení o naší civilizaci a formovaly cítění k péči o životní prostředí. Jak legrační. Všechny tyto knihy jsou postapokalyptický. Jen na ně pomyslím a už se těším, až si o prázdninách, po státnicích, po příjimačkách, po týdnech neodelepných očích od obrazovky, sednu hezky na balkón, natřu se krémem, na nos si posadím sluneční brýle, dám si nohy nahoru, na stůl postavím zásobárnu ledové limonády a... budu si ČÍST.

Zpěv drozda - Walter Tevis

Tuhle knížku jsem ze všech "tátových" knížek četla jako první. Je to příběh o mizejícím světě ve 25. století našeho letopočtu. V celé světové civilizaci zbývá pouze několik miliónů obyvatel, kteří žijí v systému ovládaném roboty. Né, že by nás ovládli. Nějak jsme se nechali ovládat. Naplnění života lidí se zúžilo na velmi jednotvárnou práci ohodnocenou nekvalitními potravinami, pornem a drogami. Lidí žijí v izolaci a sami, neutváří rodiny ani přátelské vazby. Už se ani nemnoží a sex využívají jako rychlou a nezávaznou zábavu. Všichni jsou zvláštně apatičtí, poznamenáni výchovou, událostmi minulosti a drogami, které jsou součástí jejich každodenní rutiny. V této době již nikdo neví, co to znamená číst. Lidé na ulicích páchají hromadné sebevraždy a nikdo se nad tím ani nepozastaví. A aby to nebylo málo divné, další zvláštností je, že si lidé nepamatují, jak tomu bylo dříve? Jak žili jejich předci? Co všechno se vlastně změnilo? 

Příběh začíná na střeše obrovského mrakodrapu. Tam stojí černoch na hraně střechy a touží skočit. Jak tam tak stojí a odhodlává se, my pomalu zjišťujeme, že je to robot a že mu není souzeno se zabít. Není toho schopen, ikdyž o to velmi stojí. Tento robot, naprostý vrchol lidské tvorby a dokonalý génius jménem Spoffort, je hlavním hrdinou celého příběhu. Na své cestě k vytoužené smrti potká člověka, dívku jménem Mary Lou. Je jiná než všichni ostatní. Není součástí systému, protože z něj nějakým způsobem vypadla, a tak nemá přísun drog. Jako jediná se zajímá o to, co bylo v minulosti, klade si otázky týkající se dnešku, je empatická, citlivá a tak nějak zvláštně uvědomělá... No zamilují se do sebe, co vám budu povídat! Další důležitou postavou je univerzitní profesor Paul Bentley, partner Mary Lou. Ten se naučí číst. Ano, lidstvo v té době už ani neví, co to znamená číst... A jak to vlastně v tomto sci-fi příběhu (který se nezdá být až tak sci-fi vzhledem k tomu, co v dnešní době prožíváme) všechno bude dál, si přečtěte o prázdninách! 

 

Malevil - Robert Merle

Malevil je hrad. Je to tvrz, ve které se usídlí skupinka zcela náhodně spojených lidí. Jak na to došlo? Jednoho dne se ve sklepení neobydleného hradu sešli a co čert nechtěl, zrovna spadla atomovka! To je ale pech... Několik desítek hodin v příšerné agónii bojují o přežití. Vůběc nechápou, co se stalo. Kamenné zdi sklepa se rozžhaví do běla, vzduch je téměř nedýchatelný, oblečení ze sebe musí ztrhat aby daly volný průchod potokům potu... Naštěstí je ve sklepení napuštěný sud s vodou, který jim zachrání život. To je jen začátek příběhu. Atomová bomba zničila velikou část populace a živočichů. Nikdo neví, co se stalo, jak k tomu došlo, ani jak veliké jsou ztráty na životech. Vědí však jediné, za zdmi Malevilu se pokusí přežít. Co všechno se odehraje v příběhu tohoto věděckofantastického románu, který poukazuje na rizika dnešní civilizace potká, so přečtěte na balkóně, u vody nebo na mezi. 

Den trifidů - John Wydham

Tahle knížka je docela známou peckou. Příběh začíná nádherným vesmírným úkazem. Myslím, že se jedná o zelenou mlhovinu, která ovládá oblohu a celá Zem se kochá její nádherou. Je to však zelená mrcha, která způsobuje slepotu, a tak skoro celá civilizace oslepne... Hrdina příběhu je v této době zrovna v nemocnici, oči má zavázané a tak mu úkaz alespoň barvitě popisuje jeho ošetřující sestřička. Co se dělo, když všichni oslepli, si můžeme asi každý představit. Nastal totální chaoz, mizérie a hysterie! Celý systém se hroutí. V tuto nestřeženou chvíli, jako kdyby toho nebylo málo, přichází do děje Trifidi - průmyslové rostliny s žahavými bičíky, které bezbranosti člověka využijí a začnou ho napadat. Jak příběh hrstky lidí, kteří neoslepli a mají tedy šanci na přežití, bude pokračovat, co vše je potká (ve světě ve kterém se střetne člověk s přírodou) a jak to dopadne, si přečtěte na chatě či pod jabloní. Víno k tomu, je to nervák. 

Bídné roky - Kunt Faldbakken

Nejsyrovější příběh ze všech, pro opravdové fajnšmekry. Takhle nějak si představuju, že to na světě dopadne. Příběh se odehrává ve velkoměstě Sweetwater (už jen to jméno je tak nějak úchylný, nebo co...), které je přelidněné, systém již delší dobu nefunguje, je tam příšerný vedro a vše je vlastně špatně. Nic není k sehnání a spoustu potravin je na příděl. Obyvatelé jen přežívají. Allan, hlavní hrdina, se se svojí ženou Lisou a synem Boyem, rozhodne přestěhovat z vekoměsta do přilehlého smetiště, které se rozkládá po pobřeží oceánu. Tam se v přívěsu usadí a pomalu se učí žít z "darů", které jim smetiště nabízí. Neumím si představit, jakej tam musí být smrad. Jim je tam však líp, než ve městě. Zanedlouho po tom, co se přestěhují, potkají další obyvatele smetiště, se kterými se (chca nechca) "spřátelí". Soužití je pro všechny výhodné, avšak vztahy mezi nimi občas překračují dnešní představu o tom, co je normální a vhodné. Jedí převážně zbytky vyvezené z města a drobnou zeleninu, která je schopná zde vyrůst. Z příběhu mi někdy opravdu lezl mráz po zádech... Je možný, že takhle někdy dopadneme? Myslím, že to není zas až takové sci-fi. Detaily tohoto zvláštně hrubého příběhu si fakt přečtěte. Třeba po práci, na terase, panáka k tomu.

 

Je vám nějaká z knížek povědomá? Znáte jí, máte rádi, nebo se vám nelíbila? Je nějaká jiná knížka s postaokalyptickou tématikou, kterou máte rádi? Napište mi, pod článkem máte prostor :) Ráda si na louce přečtu neco nového. 

 

Share on Facebook
Please reload

Následujte nás
Please reload

Hledání podle štítků
Please reload

Archiv
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square
KONTAKT
NAPIŠTE MI
  • Facebook Clean
  • Twitter Clean

© 2017 MAGDALENA HRONOVÁ

hronova.magdalena@gmail.com

Tel: 721-569-914

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now